Ahoj, jsem Andy ❤️
Cestovní mentorka, koučka, cestovatelka a specialistka na jazyky.
Žila jsem v 8 zemích světa a procestovala jich 38!
Pomáhám holkám jako jsi ty překonat sebe sama a jít si za svými opravdovými sny. Cestovními i jinými.
Když jsem to dokázala já, dokážeš to taky!
Tak shut up & travel !!! 🌍❤️✈️
–
Už šest let cestuju po světě a naučím to i tebe!
⬅️ Mrkni na moje VIDEO!
A taky na můj CESTOVNÍ BLOG a INSTAGRAM.
–
–
Některé milníky v mém životě:

2024 Jižní Amerika – cestování (3 měsíce)
2023 Španělsko – práce, na vlastní pěst, cestování po Evropě
2021/22 Španělsko – práce, ESC, Erasmus+
2021 Střední Amerika – cestování (3 měsíce)
2020 – Anglie – práce
2019/20 – Working Holiday Japonsko
2018/19 – Working Holiday Kanada
2018 – Asie, Austrálie, Oceánie – cestování (3 měsíce)
2017/18 – Working Holiday Nový Zéland
2016 – delší tripy po Evropě a Stř. Americe, AEGEE programy (3 měsíce)
2015 – Itálie – práce
2014 – Work and Travel USA
… a mnoho dalšího v mezidobí ♡
–
–
Něco o mně

Za posledních 6 let se mi podařilo cestovat a pracovat v několika zemích, na několika kontinentech a během toho najít sama sebe, svůj kariérní směr a své životní poslání, ve kterém se cítím fantasticky..
Nyní mě netíží pocit viny z odsouzení a nepochopení okolí, mohu si sama zvolit svou životní cestu, svoji práci a mít ve svém životě svobodu a flexibilitu.
Zároveň už vím, kam směřuji a podle toho uzpůsobuji své denní aktivity.
A všechno tohle jsem našla až na cestách.
CHCI TI POMOCT najít sama sebe tak přirozeně, jak to bylo u mě. ♡
–
–
–
Jak jsem tohoto bodu dosáhla a kde jsem začínala?
Když jsem se poprvé rozhodla odjet na rok na Zéland, bylo pro mě těžké všem okolo vysvětlovat, že je to správné rozhodnutí, že se mi nic nestane a že mi to dá hrozně moc.
Sama jsem nebyla tak úplně přesvědčená, že to tak bude, ale nějaká intuice mi prostě říkala, že to mám udělat.
Všichni mi říkali, jak je to nebezpečné, a že budu strašně daleko, a že všechny opustím na tak dlouho. Co s mojí kariérou, a co tam budu dělat, když jsem tak pilně a dlouho studovala a přece nebudu dělat nějaký podřadný práce s mými zkušenostmi a vzděláním.

Svým způsobem měli pravdu, ale já jsem prostě cítila, že je čas udělat v mém životě radikální změnu a že tam prostě chci jet..
V práci v kanclu jsem se nudila a každou minutu odpočítávala, kdy už budu moct jít ven a dělat zase to, co mám ráda a pohybovat se volně.
Kariéra se sice hezky rýsovala, ale já nějak cítila, že to není ono. Dělala jsem prostě to, co mě okolí a naše společnost naučila. Všichni to tak dělali, bylo to prostě normální. Aspoň v mojí sociální bublině.
Studovat, pak jít do dobře placené práce a tam si budovat svoji cestičku. Takže stručně řečeno se nechat zavřít po zbytek života do kanceláře a usilovat o vyšší a vyšší manažerské posty.
V tu chvíli jsem cítila, že celý svůj život trávím v kanceláři, zavřená v klimatizaci a můj život se vlastně skládá s víkendů. Byla jsem přetažená, nevyspalá, neuspokojená.
Já jako cestovní a dobrodružnej typ, jsem se nemohla smířit s 20ti dny dovolené. A říkala jsem si, je to opravdu ten život, pro který jsem se narodila?
Kromě toho brzké vstávání 5 dní v týdnu a být někde na čas nebyla úplně moje parketa. Z počítače mě denně bolely oči a hlava. Můj zrak se zhoršil a musela jsem si koupit brýle na dálku. Které jsem tedy používala jen občas.
–
–

Co mi pomohlo dostat se tam, kde jsem dnes?
Kuráž, odhodlání, vystoupení z komfortní zóny!
Naučit se učit se.
Brát si z každé situace něco k srdci.
Být vděčná za věci a lidi, co jsem na cestě potkala.
Nepřehlížet možnosti a příležitosti.
Překonat strach. Následovat a naslouchat svoji intuici.
Nebát se dělat úplně něco jinýho, co je “pod mojí úroveň”. A na co mi všichni budou kroutit hlavu, jakože kam jsem to klesla.
Nechat všeho a jet. Navzdory nesouhlasu okolí, sebe sama i komfortu a jistot.
–
–

Jaké emoce jsem zažívala?
Obrovské pocity radosti, smutku, zoufalství, vyčerpání, dobrodružství, absolutní svobody, štěstí, lásky, vděčnosti, užívání si života, přijetí sama sebe.
Emoční horská dráha.
Asi 1000000x vystoupení z komfortní zóny.
–
–
–
Jak to všechno začalo a čím jsem si procházela?
Když jsem se rozhodla dát výpověď a odjet na Zéland, měla jsem strach. Co na to řekne šéf, že po roce odcházím? Jak bude pak vypadat moje CV? Co na to řekne rodina? Vykašlat se na práci a odjet si někam na druhou stranu planety? Nejsem už na to moc stará? (Bylo mi 26 v té době).

Všechny tyhle strachy mě provázely celou dobu, ale já prostě cítila, že to, co teď mám, není ono. A tak jsem prostě poslechla svou intuici, sebrala se, dala výpověď a koupila si letenky. Co mi pomohlo bylo, že jsem tehdy potkala partnera, který už na tom Zélandu byl, tak pro mě byly první kroky jednodušší. A taky jsem měla reference.
Šéf v práci mě nakonec podpořil a na moji výpověď mi řekl: ,,Já se ti nedivím, já bych ve tvém věku udělal to samé.” Takovou odpověď jsem opravdu nečekala.
Rodina se mě samozřejmě všema deseti snažila udržet doma.
Když jsem odjela na Zéland, tehdy jsem si ještě naivně myslela, jak tam budu pracovat v oboru, na který jsem byla zvyklá a o kterém jsem si ještě před rokem myslela, že je to můj dream job- HR recruitment.
Hledala jsem si online personálky na Zélandu a naivně si myslela, jak tam třeba i rozjedu svoji pobočku.
Když jsem dorazila na Zéland, vlastně mě postavili na kiwi sad. Musela jsem 10 hodin stát s rukama nahoře, pršelo mi do obličeje a ještě mě komandovala nějaká Indka, která se evidentně vyžívala v roli manažera. Několik dní jsem večer doma brečela, že tohle nedám, že tohle přece se svým vzděláním a vyšperkovaným CV nemám zapotřebí. A že chci jít dělat něco smysluplnýho, kancelářskýho, co mě někam posune. Potřebovala jsem si ale vydělat nějaký peníze na začátek, a tak jsem se každý den modlila, aby ta Indka tam s námi ten den nebyla a abych vydržela ještě každá další jeden den navíc.

Trvalo mi asi dva měsíce, než jsem opustila všechny myšlenky na Prahu, svoji předešlou práci a potřebu korporátní kariéry.
Po pár týdnech jsem přestala dělat na kiwi sadu a přemístila se na jiný druh ovoce, kde to sice bylo těžký, ale nebylo to zase tak hrozné.
Vlastně se mi ten pobyt v přírodě a klid začal líbit. On když člověk musí 10 hodin denně dělat stále ten samý pohyb, tak potřebuje nějak zaměstnat mozek. Takže jsem si nastahovala různý podcasty, audioknihy a začala se vzdělávat.
Tyhle momenty otočily můj život vzhůru nohama. Během celého roku na Zélandu a práce na sadech jsem poznala spoustu skvělých lidí, poslechla si spoustu audio knih a taky měla čas přemýšlet sama o sobě a o svém životě obecně.
Právě tam se zrodila idea najít svůj niche a začít si pracovat na svých projektech jako freelancer.
Začala jsem taky otevírat svoji mysl tím, že jsem poslouchala historky lidí, co tam byli se mnou a moc mě to fascinovalo. Říkala jsem si, že chci být taky taková. Bydlet v různých zemích, vydělat si tam peníze a pak za ně cestovat a zase dál znova. A mezi těmahle lidma to bylo něco naprosto běžnýho, takže žádné odsuzovací pohledy.
Do toho přemýšlet, co je teda ta moje niche? Tehdy jsem si koupila ebook Najdi svůj online grál na Travel Bibli. Tato kniha změnila můj život. Ne, že by mi pomohla najít ten svůj grál, ale spíš mi otevřela mysl vidět a nepřehlížet příležitosti. Ujasnila jsem si, co chci a nechci. Co mě na předchozích pracích bavilo a nebavilo. A pak jít hledat ideální kombinaci.

Tu jsem našla až následující rok na WH v Kanadě. Kde jsem zjistila, že existuje life coaching a že je to tam vlastně docela populární. V Evropě to tehdy ještě tak rozšířené nebylo, tak jsem se začala vzdělávat a pátrat. Žitím v různých zemích jsem měla i přístup k různým materiálům, např. v místních knihovnách. Super věc.
No a tam se zrodil můj nápad. Který jsem po 5 letech na cestách vlastně konvertovala i v travel mentoring, protože jsem začala potkávat víc a víc lidí, co taky cestujou a sdílí se mnou zkušenosti.
A taky těch, co necestujou, ale chtěli by.
A taky těch, kteří se pořád dokola plácaj ve svým životě doma ve svém komfortním prostředí a nevědí, jak z toho ven. Přesně tak, jak jsem to tehdy nevěděla já.
Teď už vím, že cesta pro každého existuje. Každý si najde tu svojí. Někdo může odjet do zahraničí a zjistit, že doma je nejlíp a tak se po pár měsících vrátí a je šťastný, protože si začal vážit toho, co vlastně má.
A někdo pak zůstane cestovat po světě 6 let, jako jsem to nakonec udělala já. Bez předchozího plánování samozřejmě. V životě by mě nenapadlo, že můj počáteční chtíč odjet na rok na Zéland se přetransferuje v 6ti letou jízdu na horské dráze.

Kolikrát jsem brečela, jak už nechci sbírat třešně, jak už nechci tohohle manažera, nechci chodit po vinicích celý den na sluníčku a zvedat dráty, který jsem neunesla. Ale de facto to byl začátek a umožnilo mi to být otevřená i manuálním pracím a začít v nich vidět výhody. Nikdo mi přece neříkal, že to mám dělat celý život.
Byl to jen odrazový můstek a ten mě dostal až tam, kde jsem teď.
A jelikož nevěřím na náhody, všechno bylo přesně tak, jak to být mělo. Aby se ve mně odehrály všechny ty procesy a dostaly mě právě sem, kde je moje místo. ❤️
Nelituju ani jednoho momentu, ani těch těžkých. A že jich bylo.
–
–
TAKŽE SI KUP JEDNOSMĚRNOU LETENKU A ŠUP NA CESTU!
–
–
—



